Jak jsem začal fotit svatby

To se takhle potkám na schodech se svým sousedem a ten se mě jen tak zeptá, co dělám někdy za dva měsíce a že by potřeboval nafotit svatbu svého dlouholetého kolegy. No a tady na schodech panelového domu začíná vlastně cesta za první svatební fotografií.

Dá se říct, že jsem ze začátku tak trochu propadal panice, jelikož když do té doby fotíte děti a pár snímků z procházek po přírodě, dojde vám, že fotit něčí svatbu je vlastně úplně jiný level. Zjistíte, že potřebujete mnohem více než jen foťák a jeden nebo dva objektivy. Přeci jen je to pro většinu z nás jeden z těch životních okamžiků, kdy musí vše klapnout prostě na sto procent.

Tíha okamžiku na mě začala blížícím se datem svatby doléhat víc a víc. Čím dál tím více mi začalo docházet, že svatební fotografie není jen nějaký obrázek z nějaké akce. 

Svatební fotografie musí obsahovat vše, co od takového dne očekáváte. Musí zachycovat emoce, slzy, dojetí, ale také návaly štěstí. Svatební fotograf je vlastně takový tichý společník snoubenců, který je tam proto, aby nerušil a dokázal zvěčnit svatební den pomocí svého fotoaparátu.

No a tak jsem dokoupil nějaké to vybavení, rozšířil počet paměťových karet a hlavně pořídil záložní aparát. S klidem v duši jsem tak vyrazil na své první svatební focení.

Musím říct, že pro mě byla hodně důležitá pohoda snoubenců a příjemná atmosféra kolem. Po několika slovech jsem mohl začít fotit své první svatební snímky. Ze začátku samozřejmě čelíte ostražitosti všech přítomných a čekáte, kdy vás lidé okolo přestanou vnímat jako toho pána, co na ně neustále zaměřuje oko svého objektivu a uvolní se. A to je ten pravý okamžik, kdy vznikají nejhezčí snímky. Lidé jsou uvolnění a přirození a vy tak máte klid na svou práci. Přirozenost je no fotkách hned poznat a pro mě je radostí takové snímky pořizovat.

Jsem rád, že jsem tenkrát nabídku na svatební focení neodmítl a těší mě dodnes, že se snímky povedly a líbí se. Od té doby se poptávky po mé práci neustále rozšiřují a vždy je pro mě radostí na takovou akci jít a udělat snoubencům radost krásnými fotografiemi a dobrou náladou jim být i příjemným společníkem na jejich svatbě. Mnohdy funguji i trochu jako uklidňující prvek pro nevěstu a ženicha. Občas připomenete prstýnky, které zůstaly na stole, upozorníte na chybějící občanky nebo podáte kapesníček nevěstě, když ukápne nějaká ta slza a já, jako svatební fotograf, jsem zrovna jediný po ruce. Dobrý svatební fotograf se vlastně na pár okamžiků stává součástí rodiny.